Povídky

Ach,lásko,lásko moje krásná,zdraví moje jediný..Každá chvíle s tebou,co byla,je a bude je pro mě přenádherný sen,který vnitřně cítím už spousty let.Od chvíle kdy vím,kdo jsem a od chvíle kdy vím, kdo jsi ty.Cítím tě do morku kostí,cítím tě víc než cokoli jiného na světě a proto si dovolím napsat,,žije li člověk více životu i po smrti,tak každý život budu žít jen pro tebe.Srdce mi krvácí a pláče,když tě chvíli nemám..Stačí nám jediný pohled do očí,aby jsme jedna druhé vyjádřila city a pocity.Naše slova a věty budou nekonečný a pevný jako ozvěna ve skalách.Vážím si tě,jako nikdy nikoho,vážím si bohatství naší lásky,vážím si vzpomínek který mě budou hřát celý život.Lásko krásná,osude,,miluji tě celým životem,srdcem i duší.Navždy.Gabriela

Psáno kdysi dávno, tuším,ž e snad ani neprošlo reedicí...Chami


Stála na chodníku, starý ošuntělý plášť měla pevně utaženy kolem těla, límec zvednutý. Kolem projížděla auta a rozrážela dešťovou vodu. Pršelo, ale jí to nevadilo. Stála tam již několik hodin, nějaký déšť ji už nevytrhne. Ne, když čeká na ni, na svoji lásku.
Vzpomínky ji zaplavily, jako když se stará známá píseň vkrádá do podvědomí a nutí vás zpívat, ačkoliv jste si mysleli, že slova už dávno neznáte.
Zvláštní, že téměř každou vzpomínku doprovázela známá melodie z pohádky, kterou milovala již jako dítě. Zamáčkla slzu a zvedla tvář k večerní obloze a nechala déšť stékat po skráních.

Vzpomněla si na jedno z jejich prvních setkání. Bylo to nějak koncem loňského léta, pravděpodobně ten poseldní týden v srpnu. Ano, tak to bude.
Tenkrát při jejím příjezdu jen trochu pršelo, ale když se vydaly do lesa, strhla se docela slušná bouřka. Strávily tenkrát spolu v obětí několik hodin, usmívaly se a jedna druhou uklidňovala, že se jim nemůže nic stát. Kapky vody jim klouzaly po tělech a promáčely jim oblečení. Neřešily to, vždyť to byla jen voda. Smály se, čela opřená o sebe, a objímaly se.
"To abys mi nezmrzla," zašeptala tenkrát Edita. Krásné chvíle štěstí. Kdo by si v ten moment pomyslel, že to jednou skončí a ještě tak ošklivě. Že příčinou krachu bude opět chlap? No, kdo? Kdyby jste se zeptali Edity, samozřejmě až po onom konci, asi by vám řekla, že to tušila od začátku a že jí to nijak nezasáhlo. Že už se stala vůči těmto věcem obrněná. A vy byste poznali, že Edita není moc zdatná lhářka. Vždycky jí zčervenaly tváře a uši. Několikrát dokonce začala koktat, což jí na věrohodnosti nepřidalo. Možná, že kdyby měla nějaký záchvat upřímnosti, jen by se na vás podívala a zaječela z plných plic.
"Nesnáším chlapy!Jsou to jen hnusný hajzli, kteří jen hledí na to, jak ublížit. Chtějí všechno pro sebe a když to dostanou, zahoděj to. Nenávidím je! Jsou to hnusný, necitlivý mrchy!" Nejspíše by jí po tvářích stékaly slzy vzteku a možná, že by si prsty zajela do vlasů. Kdo ví? Edita nikdy nepřipouštěla svou slabost na veřejnosti.

Dívka se posadila na lavičku a složila hlavu do dlaní. Déšť jí padal za krk a studil jí. Vzhlédla na druhou stranu ulice. Prázdno. Kdo by taky v tomhle počasí chodil ven., pomyslela si a následně se usmála. Ani netušila proč. Prostě měla potřebu zapnout mimické svaly a zformovat tenkou linii úst do úsměvu.
Vybavila si další vzpomínku.

"Hele, panenko, copak to máš?" zaslechla za sebou a ještě než se stihla otočit, kdosi ji chytl kolem pasu, přitáhl si ji k sobě a políbil na šíji. Ten dotek rtů by poznala všude.
"Edit, lásko moje,"odvětila a opřela se o ni se spokojeným výrazem. Stály tam, opíraly se o sebe a boky pohybovaly do rytmu muziky.
"Skočím si pro pivo,"zašeptala po chvíli Editě do ucha a odešla k baru.
"Taková kráska a musí si pro pivo sama?" Otočila se za mužským hlasem a pohledem se střetla s mužem asi středního věku. Měl delší černé vlasy sčesané dozadu a uhrančivé hnědé oči. Ostře řezané rysy mu přidávaly na kráse. Měla pocit, že na okamžik přestala dýchat.
"Promiň, nechtěl jsem tě uvést do rozpaků," omluvně se na ni podíval. Cítila jak pod tím pohledem červená. Usmála se. Na jeho tváři se také objevil úsměv.
"Říkej mi Ben," spiklenecky na ni mrkl a nabídl jí rámě. S jemnš rozpačitým úsměvem přijala nabídku a nechala se odvést na zahradu. Na to, že někde na parketu nechala stát dívku svého srdce, příliš nemyslela.
Celý večer se nechávala okouzlovat Benovou sebejistotou a elegancí a utápěla se v jeho krásných očích.
"Moc krásně jsem si to užil. Chtěl bych tě opět vidět, myslíš, že by to bylo možné?" zeptal se jí, když ji doprovázel na autobus. Opět jen přikývla, protože měla strach, že když promluví nahlas, poničí kouzlo této chvíle.
"Tak, co třeba zítra na náměstí?"
"Ty jsi místní?Nikdy jsem tě tu neviděla. Pamatovala bych si tě." Ben se spokojeně usmíval. Než stihl odpovědět, došli na zastávku a blondýnka nastoupila do autobusu.
"Tak zítra má krásná," narozloučenou ji políbil na hřbet ruky.

Vzpomínka vyprchala ještě rychleji, než se objevila. Už nestála na zastávce a nenehávala se unášet uhrančivým pohledem mladého muže. Už ne. Teď seděla v dešti na lavičce a čekala. V blízké kaluži zahlédla svůj odraz a tiše zaúpěla. Asi by mne už nepoznal, pomyslela si. V ten moment, jakoby někdo zmáčkl spínač, se vynořila další vzpomínka.

Seděli s Benem na kašně a něčemu se smáli. Jemně ji hladil po vlasech a šeptal jí do ucha sladká slovička.
"Asi ti nechybím, že?" Otočila se po hlase.
"Edit," zašeptala a nespouštěla z dívky oči. Ta jen přejela pohledem po dívce a po Benovi a zhnuseně odešla.
"Edit!" vykřikla blondýnka a rozběhla se za ní. Chytla ji za ruku a prudce otočila k sobě. Na její tváři zahlédla slzy.
"Lásko moje, promin mi to." Edit ji pohladila po vlasech a zašeptala:
"Víš, kotě, tady není co odpouštět. Sama jsi si vybrala s kým chceš být," políbila dívku na tvář a odešla.
"Ale já tě miluju!" křičela dívka přes celé náměstí. Bylo jí jedno, že ji všichni slyší. Musela to ze sebe vykřičet. Po tváři ji stékaly slzy, když padla na kolena a šeptala ta slova pořád dokola. Miluju tě, miluju tě, miluju tě..

Vzhlédla, když tato vzpomínka vyprchala a cítila, jak se její slzy mísí s deštěm. Pláču pro starou věc. To je šílený. Ta věc nebyla stará, snad tak půl roku, dýl ne.
Pohled jí znovu sklouzl na druhou stranu ulice. Oči se jí rozšířily vzrušením.
"Edit," zašeptala několikrát za sebou. Vstala z lavičky a rozběhla se přes cestu.
"Edit!" vykřikla. Postava na druhé staně se zastavila a rozhlížela se. Takový okamžik stačil, aby k ní dívka doběhla.
"Co tady děláš? Pro bohy, dyť jsi mokrá na kost," roztáhla deštník a podala ho blondýnce. Ta zavrtěla hlavou.
"Nejde mi o deštník nebo o sucho," řekla a stáhla si vlasy z čela.
"Tak o co?"
"O tebe. Chci abys mi to odpustila. Chci, abys věděla, že tě miluju a vždycky budu."
"Zlato, víš že tě miluju…" zareagovala Edita, ale v polovině věty ji hlas posmutněl.
"Ale?"
"Víš, že tebou si člověk nikdy není jistý," dokončila Edita svou myšlenku a zahleděla se do šedých očí dívky, jenž strávila posledních pár hodin čekáním.
"Pravda. Nevím, co bude za týden za měsíc za rok, ale vždycky tě budu milovat, Edit," přikývla blondýnka. Mezi oběma ženami nastala chvíle ticha.

"Prosím, neplač," narušila ticho Edit, přitiskla dívku k sobě a sevřela ji v náručí. Cítila, jak jí blondýnka položila ruce na záda a jak se její tělo chvěje pod návaly pláče. Po chvíli se blondýnka odtáhla, usmála se, naposledy Edit políbila a zmizela v dešti. Za několik okamžiků osvětlily silnici reflektory projíždějícího automobilu a ve chvíli, kdy auto projíždělo zatáčkou ozvalo se skřípění brzd. V té rychlosti a na kluzké silnici řidič neměl šanci zastavit. Ozval se náraz. A těsně před ním, ženský výkřik.
Edit si zakryla rukou ústa a vybavila si, co jí blondýnka kdysi říkala: "Víš, Edit, nikdy nechodím v dešti po chodnících. Je v tom takový krásný adrenalin."

Tak krásné, tak až svým způsobem dojemné... Na to, že také píšu příběhy atp. Tak opravdu klobouk dolů. Je to plné emocí :)

musím priznať, že som si poplakala ... krásna poviedka, naozaj

Najednou cítila, jak jí chladne srdce. Začala jí byt zima. Zkusila se přikrýt peřinou, i když věděla, že to nepomůže, ale už jen pro ten pocit to udělala. Marně… marně… cítila, jak jí chlad prostupuje celým tělem… krev, která proudila všude v ní, měla už skoro bod mrazu. Panika, panika… křičí… volá… marná snaha… Umrzne! Její tělo se pak roztříští jak křehké křišťálové sklo!
Už je to tady… začíná úzkost z bezmoci… slábne… povrchně dýchá… upadá do hloubky plné zatracení… už nevnímá… přestala slyšet i hlasy ve své hlavě… zmrzlé slzy na tváři… ustal strach, který vystřídal pocit smíření, vyrovnání… propast v hlubinách… ticho, takové ticho… tma, taková tma… prázdnota… pusto a samota… ale pocit volnosti a odevzdání…….

Slnko pomali mizlo nad hradbou starych borovic a carodejnica Lory sa spolu so svojou ucenkynou zastavili, aby si odpocinuli. Cely den isli z Azgorathu az do tohoto prastareho hvozdu a mierili dalej na zapad az k moru. Cesta hvozdom bola dlha a dalo by sa povedat, ze im les priam odolaval, tmou sa plizili selmi a vo vzduchu sa ozyval takmer necujne hlasy duchov a demonov. Hvozd bol prekliaty.
Presli na cistinu, ktorej dominoval vysoky prastary strom. "Toto bude perfektne miesto na odpocinok." Povedala Lory a vytvorila okolo stromu splet ochrannych kuziel, ziaden demon ich nemohol prekrocit. Vysoko v korune stromu sa vsak pochechtavala pruzna postava mladej demonky. Mlade blede telo prikryvala cierna tunika a namiesto oci mala cierne jazierka so zltymi zvyslimi zornicami, usta plne ostrych zubov sa skryvili do uksrnu. Bude hostina. Carodejnica dole zatial zakladala ohen a jej mlada sluzka alebo ucenkyna vybalovala cestovny batoh.
Kryta tmou zliezla demonka nizsie a posadila sa obkrocmo na haluz a zhliadala dolu na tie dve mlade zeny.
***
Prezerala som si mladu orientalnu carodejnicu. Mala na sebe bohato zdobeny purpurovy plast a pod nim zahliadla monoho blistiacich sa sperkov, dosadla som prudsie na mozolnatu haluz a slabo sa zachvela, ked sa obtrela cez tenke platno o moju skarocku. Vycerila som ostre zuby a znova sa zamerala an carodejnicu. Ta si odlozila svoj plast a ostala len v nejakom cervenom have, ktory bol z priehladnych latok. vsetzko mala zopnute za krkom velkou sponou. Cierne vlasy zviazane zlatymi nitami. Jej ucenkyna si tiez zlozila svoj omsely sivy cestovny plast a ukazala na obdiv jednoduche saty so snurovackou. Cestovatelky sedeli pri ohni a pojedli nieco so svojich zasob, pri voni ich jedla mi zaskvrkalo v brusku. Nejedla som vyse tyzdna, ale dnes si to vynahradim plnymi prsiami carodejnice, alebo oblim zadockom jej mladej ucenkyne. Magina si lahla na rozostretu deku a privolal rukou svoju mladu spolocnicku. Pribehla k nej a sklonila sa, carodejnica jej nieco posepkala, ona prikyvla a v tom okamihu si klakla nad jej orientalnu tvar, vykasala si suknu na satach a ukazala v svetle ohna dva oble, hole pysky. Zaklonila sa a zvysok toho co sa dialo mi zakryli jej vykasane sukne. No stacilo pocuvat jej slabe stony, aby mi stvrdli bradavky a rysovali sa pod tenkou tunikou ako hroty malych sipov.
Rozhliadla som sa a sadla si ta aby som prstami mohla vlkznut pod tuniko, stacilo par letmych dotykov a uz ronila slzy slasti... Este par okamihov soms a dotykala svojej roztuzenej skarky a potom som obratila svoj pohlad dole. Carodejnica spokojne spala a svoju mladu zverenkynu drzala v objati vedla seba. jej ruky juzvierali oklo stihleho pasu a plnych prs. S potesenim som si olizla blede pery a zacala pomalicky dole splhat po kore stromu. Ticho ako dravec som zoskocila na makku hlinu a nevidala jediny zvuk. tichymi slovami som donutila, aby ohen prestal horiet a len slabo tlel. v nastalej skoro tme som presla k batohom spiacej dvojice.
Na vrchu sa nachadzalo iba par zvrskov, v tom mansom som ale narazila na nieco zaujimave. Drzala som dreveny predmet v ruke, dokonale hladky mi skoro sam od seba klzal v dlani, so slabym uskrnom som ho ukryla za siroky pas platna omotanom okolo mojho bruska a lutovala, ze obranne kuzla mi vysali skoro vsetku moc. Inak by soms a do tychto dvoch spiacich krasok uz davno pustila. V tom mi jedna sama od seba ponukla moznost. Omamene stala a vysla z ochranneho kruhu do lesa, rychlo som ju sledovala a presla barierov tiez. Vychadzala som von, takze ma bariera nezaregistrovala. Potesene som sledovala mladu krasku az kym nedosla ku krikom asi desat metrov od ohna. Cupla si a vyhrnula si sukne o kamih jej zo skarky zacal vytekat pramienok mocu a ja soms a k nej plazila odzadu. jej nahy okruhly zadocek ukazoval na obdiv jej stavnatu broskynku, ktoru som tuzila mat vo svojich ustach. Nevydrzala som to a prstom som jej zasla do strbiny, zvyskla a prudko vyskocila. Ked ma uvidela a musela ako zacinajuci mag vidiet aj moju demonicku auru, tak zo seba vypustila aj zvysny moc. "Ale, ale, ale ... toto sa robi ?" zachychotala som sa a pomali sa k nej pribrlizovala, pokusila sa zakricat, no ja som k nej skocila a zvalila ju do makkeho machu na zemi. Odmotala som si kus platna z predlaktia a napchala jej ho do ust, aby nekricala. Vyplasene sa na mna pozerala, hlavne ked som jej rukou zasla pod suknu siat tak zadusene vykrikla. Oblizla som jej tvar a patravo sla medzi vlhkymi stehnami svojou dlanou. "Vzera to, ze si pocikala, moja malicka ... budem ta musiet okupat." zasepkala som jej do ucha.
Natrhala som platno na tri dlshie kusy a uviazala som jej ruky a nohy a zapchala usta. Este jeden okamih som sa kochala jej mladym telom a potom som ju zodvihla a jazykom jej presla po tvaricke. "Neboj sa. Si pre man prilis vzacna na to, aybs om ti ublizila..." horuco som jej sepkala do ucha ".... aspon nateraz, budes poslusna a mozno ta necham ist." Zmizli sme v lese. Dosla som so svojou koristou az k jaskyni, ktorej som hovorila domov. odsunula som magicky kamen a ked som oprela o amennu stenu svoju mladu zajatkynu, tak som kamen opat prisunula. Chodba sa ponorila do tmy, ale pre moje demonske oci nebol problem sa orientovat. Presla som chodbou az k brlohu, na zemi boli kozusiny a z kamenej zeme tu salalo teplo. Vsade okolo boli porozhadzovane drobnosti, vacsinou sperky, ktore som ukradla mrtvolam ludi, co boli taky hlupy, ze vosli do Hvozdu. Ale ja som sa nezastavila a presla som dalej az k miestnosti zo studnickou. Male jazierko bolo stale teple a sama som sa v nom olazovala. Polozila som si zajatkynu pred seba na zem, tak, aby lezala na svojom plochom brusku. Potom som jej nozom rozrezala snutovacku a s ptesenim som vnimala, ako sa chvela a citila jej strach.
Rozrezala som kompletne jej saty a vyzliekla ju z nich bez toho aby som ju musela rozviazat. Sama som sa vyzliekla a zhodila zo seba ciernu tunku, vtedy nieco duto udrelo o zem a ja som sa pozrela. Uplne som zabudla na drobny suvenir z ich tabora, rychlo som ho zobraa a ukryla do svojej tuniky, este sa zide. Prevratila som juna chrbat a presla dlanou po jej holych pyskoch. nevahala som a ochutnala troska jej nektaru. Aj ked, jej broskynka bola sladucka, stale som tam citila slanu chut mocu, preto som ju opatrne zobrala a ponorila sa s nou do jazierka. Predtym som jej vsiak stiahla roubik z ust a posepkala,jej, ze krik jej nepomoze. Nekricala, len potichu plakala a obcas zastonala ked som jej kuskom platna, ktorym sa omyvam obtierala jej mlade, pruzne a stihle telo. Bola trocha opalena a v jazierku, kde bolo vody asi po kolena som klacala a mala ju polozenu a kolenach, pomali ju omyvala a potom som jej zacala umyvat aj jej strbinku. Napriek tomu, ze sa snazila, jej z pomedzi pier unikol ston. Ja som uz vedela, ze je iba moja a tak som nechala handricku plavat a zasunula jej prst do jej uzuckej, este deckej skarky.
Zastonala silnejsie a ja som jej zacala robit dobre mojimi prstami, sedela, alebo skor lezala na mojich stehnach a ja som jej zasuvala do skarocky najprv jeden a potom uz dva prsty, potom som prilozila usta s bledymi perami k jej okruhlemu nadru a pokusala ju donho. Chvilku som citila ako sa mi pokozka pod zubami prehyba a nakoniec ticho pukla a ja som jej tesakmi presla pod kozu do jej panenskeho maska. vydala ston premiesany s vykrikom a ja som nasala jej sladucku krv, omamena odpadla. Rozviazala som ju a zlozila na kozusiny vedla ...

Když zavřu oči,vidím kolem tmu,je ticho...
Najednou uslyším tlukot srdce,které se sehraje s rytmem meho..
Slyším dech,Tvůj dech..Blížíš se ke mně..Slyším kroky...
Jsem venku...je po dešti a kapky z pouličních lamp a z listí stromů dopadají na zem..
Jsem nervózní...Slyším jak se ke mně blížíš...Jsi u mně...Cítím Tvůj dech na mé kůži...Otevřu oči a vidím Tě před sebou..Jsi tak blízko...
Paprsek světla z pouliční lampy osvětluje Tvoji tvář...Naše rty se téměř dotýkají..
Svojí dlaní pohladím Tvoji tvář,hladím ji stále..Cítím,jak mě chytáš za ruku,držíš mě pevně a přitom tak něžně...A pak...Podíváš se do mých očí..Naše pohledy splynou...Mezi námi koluje tělesné teplo...Touha...
Zavirám oči a s posledním chvějícím se nádechem se naše rty něžně dotknou,jemně se políbí...hladím Tě ve vlasech,ma ruka sjíždí po Tve tváři,krku..Rýsuje křivky Tvého těla...
Chytám Tě za druhou ruku a naše rty se ponořují se stále chvějícím se dechem do sladšího pocitu vášnivého polibku,který je tak nevinný...
Držím Tě za ruce a cítím,jak Ti tep pulzuje v žilách,v celém těle...
Polibek od Tebe chutná jako to nejsladší sousto sladkého ovoce...Je to jako bys kousla do té nejsladší zralé hrušky...Jemná chuť se rozplývá v ústech..Soustou se rozpouští na jazyku jako cukr...Takovou chuť má Tvůj polibek..A jako by to nestačilo..Přijde na řadu Tvůj jazyk v tomto rozplývajícím se pocitu...Po mem těle běhá mráz,mám husí kůži...Tvůj jazyk si hraje s mým a je to,jakoby splývaly dohromady poslední pocity před spolknutím sousta té hrušky..Když cítíš jak se Ti rozplývá na jazyku a přicházíš ve vášnivé touze na to,že cítíš na jazyku ty malý kristalky dřeně hrušky,které podtrhávaj její chuť...A když sousto spolkneš,ukousneš si dalšího,tak stejně,jako následují naše polibky...nepřetržitě... zasebou...
Nechceš se toho pocitu vzdát...
Chtěla bysis ho uchovat a až se to stane,tak ja si ten pocit určitě uchovám...

S láskou od Netopýrka pro svoji milovanou ženu..Jsi mi všim!

Tomuto příběhu vdechnulo život hned několik pojmů: noc - Štědrý večer - pohled z okna - sněžení - myšlenky - nostalgie - ticho...skvělá atmosféra pro psaní :o). Tak a už je jasný také význam toho titulku :o).

Jeho "datum narození" patří mezi ty pod názvem "mladší doba tvořivá".


Štědrý den – den otvírání srdcí

…je Štědrý den večer. Ježíšek navštívil i nás a přinesl onu zvláštní atmosféru schovanou do několika záhadně vyhlížejících balíčků, žárovek na vánočním stromečku či vůně oříšků a cukroví nebo ve tvářích těch, co jsou momentálně nejblíž.

Sedím za oknem. Pozoruju zmrzlé peříčka sněhových vloček. Tak nádherně se lesknou ve světle pouličních lamp. Dopadají na zem s naprostou lehkostí a pozvolna zahalují celou krajinu do jasně bílého kabátu. Všechno vypadá dokonale.

Ve tvářích všech se značí klid a spokojenost, dokonce jsme se nečekaně dočkali i té nadílky v podobě sněhu, ale přesto občas v myšlenkách odběhnu někam jinam – za těma, kteří tento den slaví v jiné části země, s jinýma lidma a v jiném prostředí. Za těma, které považuju za opravdu blízké a hlavně za někým, kdo je mi vážně hodně blízký. Je to někdo, koho vlastně dodnes moc neznám. Někdo, s kým se setkávám na netu, v SMS-kách, ale od jisté doby i v tajných zákoutích mysli a ve snech. Někdo, koho nemůžu vídat kdykoli se mi zachce, ale přesto mě provází každý den – od rána do večera. Někdo, kdo mě nesmírně přitahuje a nedokážu říct, čím a proč.

Je to holka, která mi svedla poplést hlavu, otevřít a znovu probudit moje láskou zjizvené srdce a způsobit to, co se dlouho nikomu jinému nepovedlo. Beruško, ano, jsi to ty – to světlo, které mi otevřelo oči,..ten klíč, který odemkl v srdci krásný svět,..to slunce, co svítí i v tmavých momentech života.

Jsi ta, která mi dovoluje znovu žít, chodit 5 cm nad zemí, proplouvat ulicemi se závojem zasněnosti přes obličej,..prostě jsem znovu pocítila, jaké to je být s někým pořád i bez jeho přítomnosti…a děje se to s příchodem TEBE! Jsem strašlivě moc zaláskovaná! Děsí mě to, ale zároveň i neuvěřitelně moc naplňuje. Nepřeju si toho tolik jako to, aby tohle vydrželo opravdu dlouho a přerostlo to v něco mnohem hlubšího, pevnějšího a krásnějšího.

Jsi někým víc, než se může zdát a právě s tebou chci prožít kousek nebo i kus tohoto života, věnovat svůj čas, lásku, pochopení, zažít světlé i temné chvilky – chci Tě poznat v dobrém i zlém a pochopit Tvou pravou podstatu. Chci si tebou být jistá. Chceš to i ty? To a ještě mnohem víc?...

Milá neznámá,

každičký den Tě vídám, každičký den o Tobě sním. Není chvíle, kdy by si nebyla v mých myšlenkách - představách. Večer co večer uléhám do osamocené postýlky a oči zavírám s vidinou nás dvou, naší touhy a našeho milování. Má fantazie je bohatá a nevyčerpatelná.

Blondýnko se zelenýma očima, postavou bohyně, ladným krokem víly, euforickým hlasem a neodolatelným kouzlem přitažlivosti chtěla bych ti teď vyprávět jeden z mých snů.

Již krátkou dobu se známe a já tě pozvu k sobě domu na návštěvu. Netušíš však co mám v úmyslu. Celé odpoledne se chystám na tvůj příchod. Nemohu se tě dočkat, v břichu mám jakési broučky nervozity. V hlavě mi teče proud myšlenek a obav z toho zda přijmeš mou výzvu, zda budeš chtít to samé co já.

Tvůj příchod se blíží. Už jen hodina mě dělí od toho, abych mohla splnit svou touhu a snad i tvou.

Můj skromný byt o velikosti 1+kk je dokonale připraven na tvou přítomnost. Různě rozložené svíčky po pokoji čekající jen života budící plamínek, CD s příjemnou hudbou v přehrávače, vychlazené bublinky s jahodami na stole, letiště na němž se rozvaluji celý čas sama, rádně ustláno a šlehačka ve spray pečlivě schovaná pod polštářem.

Jdu si dát ještě sprchu a speciálně si upravím lasturku jen pro Tebe. Chci ti vonět, chci zůstat v tvé paměti, chci aby ses ke mě vracela znova a znova.

Sedím v křesle, zahalená jen v županu a vyčkávám. Svíčky jsou už zapáleny. Zvonek! Srdce se mi rozbuší. Nechám tě zazvonit ještě jednou. Jdu ti otevřít, cestou nezapomenu zavřít dveře do pokoje. Jsi překvapená, že jsem jen v županu, ale s úsměvem mě vítáš a do dlaní mi dáváš vychlazenou láhev sektu se slovy: " Bude se hodit"

" Měly jsme stejný nápad." Odpovím se smíchem.

Vyzuješ se, svlékneš si kabát a pověsíš na věšák a čekáš až tě vyzvu dál. Však zbytečně, to by nemělo to kouzlo.

" Mám pro tebe překvapení." Nestihneš ani nic říct a už ti kolem očí zavazuji šátek. Jemně k tobě přivoním. " Krásně voníš." A tobě dochází, že nepůjde jen o běžné posezení u sektu. Ale nic nenamítáš. Jsi zvědavá co pak jsem pro tebe přichystala.

Chytnu tě za ruku a povedu tě do pokoje a ty mi plně důvěřuješ. Když dojdeme ke stolu, položím své ruce na tvůj zadek a přitisknu tě k sobě. Cítíš tu touhu? Začnu tě pomalu svlékat, ale šátek stále nechávám přes tvůj zrak. Nejprve svetr, tričko a současně střídám svlékání s přejížděním mých zvědavých rukou po křivkách tvého zatím neobnaženého těla. Necháváš se. Tvé rty jsou lehce pootevřeny a vzrušení z tebe jen září. Rozepínám ti kalhoty, klečím u toho. Když ti je začnu stahovat, letmo tě políbím přes kalhotky na Venušin pahorek. Jsi nádherná. Tvé tělo je krásně sametové a ve světle svíček neodolatelně svůdné. Moc po tobě toužím, ale nesmím nic uspěchat. Stoupnu si naproti tobě, pohladím tě po tváři, krku a lehce přejedu přes tvé vzrušené vnady připomínající dva kopečky zmrzliny. Tak ráda bych si lízla. Brání tomu jen stále nesvlečená podprsenka. Neváhám a sundám ti ji a svou touhu naplním. Bradavky máš tvrdé. Přejíždím po nich jazykem a chvilkami je jemně skousnu. Zasténáš. Prsty mi zajedeš do vlasů. Pokračuji jazykem přes bříško a opět klečím a soustředím se na svlékání tvých kalhotek. Nejde nevšimnout si jak jsou vlhké. V ten moment jsem si byla víc než jista tím, že chceš to co já. Toto zjištění mě velice hřeje u srdce. Stojíme naproti sobě. Jelikož tvému zraku stále brání šátek, snažíš se mé tělo poznat hmatem, však k tomu překáží nesvlečený župan. V tu chvíli, kdy začneš rozvazovat jeho pásek, já ti na oplátku rozvazuji šátek. A stejně tak vše do sebe zapadá, zároveň odkryji tvé oči a ty mé tělo. Náš první pohled patří jen očím. Nemusíme mluvit a víme co bude následovat, víme po čem vzájemně toužíme, cítíme jedno a to samé. Naše rty se přibližují..atmosféra - Ty jste stále přitažlivější. Bude to poprvé co se políbíme. Jedna druhé opětujeme tu sladkost rtů té druhé. Letmý polibek se změní ve vášnivé líbání. Tak jako by to mělo být naposledy, tak jako by jsme jedna z druhé nasávala energii. Opět tě pohladím po tváři.

" Jsi to nejkrásnější co mě kdy potkalo."

Otočím se a vezmu připravené sklenky a šampusem a jahodami. Teprve teď se rozhlédneš po pokoji. Světlo jen ze zapálených svíček, ztlumená jakoby z dálky hrající hudby a vůně růží z aromatické lampičky...romantika - euforie.

" To vše si připravovala jen kvůli mě?"

Podívám se na tebe " Nikoho jiného jsem nečekala."

Začneme se opět líbat, ale tentokrát opatrně a něžně a pomalu se přesouváme na postel. Posadíš se na ní, já si kleknu na zem, obejmu tvé boky a položím hlavu do tvého klína.Jen tak si hovím a nechávám se od tebe hýčkat, hladit po vlasech. Je mi s tebou moc krásně.

" Pojď si ke mě lehnout."

Neváhám. Položím s tě a tentokrát se ti do klína posadím. Nahnu se a políbím tě na tvé sladké rty a nenápadně z pod polštáře vytáhnu šlehačku. Vzpřímím se a šibalsky se na tebe podívám.

Začneš se smát " To bude studené."

" Ale až ji budu slízávat, zahřeješ se a bude se ti to líbit."

Na tvé lstivé a humorem myšlené výmluvy nepřistoupím. Pořádně šlehačku protřepu a začnu ti ji nanášet na tělo. Od konečků prstů rukou přes paže, ramena, šíji, boky, kolem pupíku a nezapomenu ozdobit ani tvé kopečky s třešničkou. Posunu se níž abych ti mohla vstříknout tu sněhově bílou pochutinu do rozkroku.

Tak jako jsem začala šlehačku nanášet, tak ji z tebe všechnu slíznu, pomalu a pečlivě. Krouživé pohyby jazykem, něžné laskaní. Moc se ti to líbí a příjemně tě to šimrá. Jelikož mé rty chutnají stejně jako sladký snížek a jsem jim již opatlaná s radostí ti dám ochutnat.

Pokračuji dál. Na závěr si nechám pupík, pak tvá ňadra a rozkrok. Šlehačka už začíná pod horkostí tvého roztouženého těla tát - roztéká se ti - je to vzrušující. Přejíždím mým mlsným jazykem kolem prsou a blížím se k tvým ztopořeným bradavkám. Cvrnknu do nich a začnu ti je jemně sát a kousat, ale jen tak zlehounka. Vždy krásně zasténáš. Má konečná zastávka se blíží. Nožky máš rozražené a kundičku nedočkavou.

Oh - jak si nádherná.Přejedu ti po ní prsty a v zápětí je strčím do pusy a ochutnám. Šlehačka s kombinací tvé šťávičky je neuvěřitelně výborný likér. Klečím v tvém rozkroku a sleduji jak si netrpělivá a hladím tě po vnitřních stehnech.

" Udělej mi to! Moc to chci!! Strč mi tam ty prsty, vylízej mě!!" Tvé tělo se vlní vzrušením a hladíš se po něm rukama.

Líbám tě na stehna a zvědavými prsty ti přejíždím kolem dírky. Bílí snížek slízán a teď se tvá kundička leskne jen tvou šťávičkou lásky. Musím ochutnat, jak chutná samotná bez šlehačky. Zabořím do ti do rozkroku hlavu a začnu se tvé lasturce plně věnovat. Přejedu jazykem od dírky k poštěváčku a zpět. Několikrát to opakuji. Chci aby si prožila ten nejúžasnější orgasmus ve svém životě a dám si na tom velice záležet. Do této hry zapojím i své zvědavé prsty obou rukou. Jazykem se soustředím jen na tvůj hrášek, přejíždím po něm zatím jen zlehka.Dva prsty jedné ruky nasliním a strčím ti je do análku, dva prsty druhé ruky do tvé jeskyňky a současně s nimi začnu kroužit a zajíždět pomalu dovnitř a ven, dovnitř a ven. Přirážíš a začínáš si určovat tempo. Vyhovím ti a i já přidám na intenzitě. Přitlačím jazykem a prsty začnu zrychlovat. Tvé tělo je v mé moci a v moci tvého vášně.

Nebude trvat dlouho a dosáhneš vrcholu. I má lasturka je pěkně nadržená, však to že ti to dokonale udělám, mi ke spokojenosti zatím stačí.

" Jo..jo to je ono...!!" Držíš pevně moji hlavu a nepustíš ji ze svého rozkroku, dokud nedocílíš svého. Jsem oddaná tvé intenzitě a každičkým tvým pohybem se snažím vytušit tvé přání a vzápětí ti ho plnit.

" Áh.......!" vyjde z tvých úst.

Je to tady. Tvé potem zalité tělo, lesklé ve světle svíček se propne jako luk, stehny mi uvězníš hlavu u kundičky a začneš se třást. Tvým tělem prochází nekonečně mnoho orgasmu přivolávajících impulsů. Vyjedu prstíky z análku a už jen dorážím v souhře s tvými záchvěvy. Pomalu vyjíždím i z tvé jeskyňky. I tvá stehna povolují a dovolují mi nadechnout se.

Roztírám ti šťávičku po lasturce. Je jí neuvěřitelné množství a tak nádherně voní.

" Ochutnej se." a strčím ti prsty do pusy...máš zavřené oči a vychutnáváš si tu sladkost.

Pak se na mě podíváš přimhouřenýma očima a spokojeně se usměješ.

" Děkuji, bylo nádherné. Nejde to slovy ani popsat." S těmito slovy se ke mě přitulíš, obejmeš, tiskneš a já se ocitám ve světě, kde jsem jen my dvě nikdo jiný. Ležíme vedle sebe, vzájemně se hladíme a necháváme se unášet tou romantikou, čas pro nás přestal existovat.
" Co takhle si dát sprchu, jsme obě od té šlehačky." Navrhnu a už jsem si kreslila další etapu našeho milování. Další překvapení, jak tě přivedu k vrcholu, ale situace se vyvine jinak.

" Ano to je dobrý nápad a také bych ráda uspokojila já tebe a sprcha je to úplně dokonalý spojenec."

Držíc za ruce se přesuneme do koupelny. Pustím vodu, tak akorát teplou. Vlezu tam jako první a už se těším až uschlou šlehačku ze sebe smyji...Ty za mnou vlezeš hned po té, co své tělo namočím.

" Dej mi tu sprchu, umyji tě." řekla si bez kompromisně. Předám ti žezlo a už se těším až mě namydlíš. Sprchový gel a tvé ruce jezdí po mém těle. Hladíš mě na každičkém místečku, ruce vedeš tak, jako by si byla profesionální sochařka a chtěla si mé křivky zapamatovat pro své nové umělecké dílo. Otočíš mě čelem ke zdi a přitiskneš mě na ní a stejně tak se přitiskneš ty na mě. Sprchou mi cestuješ po bocích. Líbáš mě na ramena, šíji a já držím jak ovečka.

Sjíždíš níž po zádech. Mazlíš se s mým zadkem a dáváš mi nohy od sebe. Proud vody míří přímo na má stehna. Je to příjemné. Najednou tvůj jazyk ucítím na análku a na dírce. Jen lehce se kolem obou dírek mihneš prsty, ale necháváš mě stále čekat. Opět se postavíš a otočíš si mě čelem k době. Začneš mě líbat, střídavě něžně a vášnivě. Naše jazyky sehrávají jakýsi souboj, kde ani jeden není vítězem a naopak vyhrávají oba. Tiskneme se k sobě a čůrky vody po nás stékají. Opouštíš mé rty a volíš si cestu k nižším partiím mého mokrého těla přes krk má prsa, kde si chvilku uděláš přestávku, břicho až k mojí lasturce. Opět mi roztáhneš nohy.Podíváš se na mě. A nečekaně proudem vody ze sprchy zaútočíš na můj poštěváček. Celým mým tělem projede neuvěřitelné vzrušení. " Ah..Jsi ale potvůrka. To jsem nečekala." jakmile jsem se na tebe podívala, věděla jsem přesně co chceš říct. " Já nečekala víc věcí. " a směješ se u toho. Zaútočíš podruhé a já se začínám chvět. Uchopím tvou hlavu a zajedu ti prsty do vlasů. Nepřestáváš a necháváš mě tomu silnému náporu, napětí, kterému jsem plně oddaná a přestávám vnímat díky jemu okolní svět a soustředím se jen sama na sebe.

K tomu všemu mi zajedeš třemi prstíky do jeskyňky a začneš tam jimi kroužit. Jak slastné. Bude to rychlejší než jsem si myslela. Takto nadržená jsem už dlouho nebyla. Ten chtíč co ve mě byl, byl silnější než já, než cokoli jiného. Zrychluješ pohyby v mé jeskyňce a přidáš na síle proudu vody. Nedá se to vydržet. Celá se chvěji, cítím jak se mi do odkrvují ruce i nohy a vzápětí upadám do euforické křeče, která je spojená s velmi hlasitým výkřikem. Stehna tisknu k sobě a vězním mezi nimi tvou ruku. Pomalu se uvolňuji a sjíždím po stěně do sedu. Jsem udýchaná a zároveň tak uvolněná, uspokojená. Voda po mě stéká a já jsem v sedmém nebi. Je mi slastně a o to víc nádherněji, když vím, že tento pocit mám jen díky tobě. Na to že to byl náš první společný večer jsme si ho užily plnohodnotně. Domyjeme naše těla a jdeme si vyčerpaně lehnout. Usínáme v obětí, hřejeme se navzájem.Slyšíme tlukot srdce té druhé. Svíčky již dohořívají, některé už zhasly úplně a světla ubývá, ale nám je přesto tak krásně. Zavíráme oči a usínáme s blaženým pocitem spokojenosti.

Je ráno a otvírám oči. a těším se až tě spatřím. Však místo vedle mě je prázdné. Zvednu se a projdu se po tom malém bytě sem a tam a pak mi teprve dojde, že to byl jen sen, jen má fantazie, která mě ovládla

(omlouvám se za překlepy.. )P.H.

To snad neni ani mozne, nic krasnejsiho jsem nikdy necetla, vazne. Dekuji