Najednou cítila, jak jí chladne srdce. Začala jí byt zima. Zkusila se přikrýt peřinou, i když věděla, že to nepomůže, ale už jen pro ten pocit to udělala. Marně… marně… cítila, jak jí chlad prostupuje celým tělem… krev, která proudila všude v ní, měla už skoro bod mrazu. Panika, panika… křičí… volá… marná snaha… Umrzne! Její tělo se pak roztříští jak křehké křišťálové sklo!
Už je to tady… začíná úzkost z bezmoci… slábne… povrchně dýchá… upadá do hloubky plné zatracení… už nevnímá… přestala slyšet i hlasy ve své hlavě… zmrzlé slzy na tváři… ustal strach, který vystřídal pocit smíření, vyrovnání… propast v hlubinách… ticho, takové ticho… tma, taková tma… prázdnota… pusto a samota… ale pocit volnosti a odevzdání…….