jak křídla motýlí když mávnou
ani to necítíš
nemáš nad tím moc žádnou

až když odchází, víš co ztrácíš
srdce bolí
duše vzlyká
slzy marně otíráš
teď už víš co cítíš
proč jen to až teď poznáváš?
až když to ztratíš, víš co ti schází

jak křídla motýlí, když mávnou
všechno je pryč
je to už tak dávno
a přeci pocit máš, jako by to včera bylo
jako by se to právě před chvílí přihodilo

srdce bolí a máš strach,
že životní láska ti proklouzla mezi prsty
slza se třpytí na řasách
a říkáš si: „Kam vedou její cesty?“

ještě jednou, jedinkrát, kéž by se ty naše cesty protly