Básně..básničky

miluju...
a miluju celou duší
miluju...
mé srdce silně buší
miluju...
jak těžce se to říká
když ta slova mají význam
miluju TĚ
já se k tomu přiznám

Je to pořád tatáž blondýnka s modrýma očima....učitelka, která už tě nejspíš neučí....už to ví?Řeklas jí o svých citech k ní?Už pár týdnů čtu tvé řádky, moc ti fandím, ale pokud jí nedáš najevo svou náklonnost, nikdy se nedozvíš....víc.J

stále ta jedna jediná
před týdnem zahlédla jsem ji v davu
já nebyla schopná zase ani slova
stále mi není lhostejná
pořád v tom plavu
i když už je to pět let
co viděla jsem se s ní naposled

dopis poslala jsem
však odpověď zatím nemám
nevím, zda jej už četla
neustále ji hledám
aspoň, že teď už na ni kontakt vím
aspoň myslím si, no uvidím

zkouším i facebook
však zatím stále nemám zprávy
je těžké ji dostat ze srdce
natož z hlavy
a vlastně ani nechci
chci ji najít

snad ozve se již brzy
a budu jí moct sdělit
co na srdci mám
že s myšlenkou na ni vstávám i usínám
moc mi chybí...

pokud mi řekne, že mě ve svém životě nechce mít
budu to respektovat a budu muset jít
musím však vědět, jak to tenkrát bylo
zda oboustranné bylo, co se přihodilo
připadalo mi, že ano
neustále se mi dívala do očí

Jednou, když začala jsem vážně brát,
že lesbičkou se zkrátka nemůžu stát,
že u jí jsem, jen se tomu bráním
a čest svou , tím vlastně krutě haním,
došla jsem na okraj jedné cesty,
šla jsem dolinami, lesy i městy.
Spálila jsem mosty,které tudy vedly,
blízko sebe jsme ...s ní...tenkrát sedly.
Ucítila jsem to hned,
byla pro mě celý svět.
Byla a je a zůstane navždy,
i kdyby spáchala trestný čin vraždy.
Člověk to takto cítí jen jedenkrát v životě,
když půjde cestou, jakou mu vytyčili jiní,¨
odnese si svůj svět na botě.
Ale já to překonala, postavila se tomu čelem,
vše bylo jak v pohádce, zvláště po splynutí s jejím tělem.
Náhle bylo všechno silnější než já,
a já ...láskou celá ztracená.
Některé okamžiky by měly trvat věčnost,
však získaly by tím nejspíš řád...jménem všednost.
Proto každou chvíli, kterou jsem s ní,
pokládám za nevšední.
Zevšednět znamená zestárnout....
a já si s ní...přeji pouze omládnout.
Mládnutí duší,všem totiž sluší,
jen musí být v tom...člověk po uši.

jak oslovit, jak říci jí
že pro mě znamená více než kdokoli
když nevím, zda vnímá mě stejně jako já ji
nevím co si myslí a přeci její pohled se jednoznačný zdá
neustále se dívá na mě, neustále do mých očí svůj zrak upírá
tolika zmatku způsobí jeden vzájemný pohled do očí
jeden vzájemný pohled a jiskra přeskočí
a přeci, nemůžu si dovolit ji oslovit
vždyť je to má učitelka, i když jen pár let navrch nade mnou může mít
nechci, aby říkali, že je má protekce,
tu vážně v matice nepotřebuji
její pohled mě chytil za srdce
a neříkejte, že je to jen poblouznění
ještě teď ten její odchod bolí
jak znenadání se objevila, tak znenadání zmizela mi
do dneška nedokáži na tu blondýnku s modrýma očima zapomenout
bojím se, že životní láska mi proklouzla mezi prsty

tak blízko a přeci tak daleko
sedíš vedle mě a já vím, že tě nemůžu mít
jsi v mém srdci hluboko
musím tě však nechat odejít
srdce na kusy mi to trhá
když vidím tvá záda
odcházíš a já zůstávám
ještě víc než dřív jsem sama
ta samota, to ticho tíží
bolí víc než příval slov
snad ta bolest jednou zmizí
aby člověk zase milovat moh
proč láska odchází, když chceme, aby zůstala stát
mohla by se zastavit aspoň na chvíli, ne-li napořád

není snadné zapomenout, když srdce bolí
není snadné zapomenout, když srdce se tak těžko hojí
srdce steskem v hrudi se svírá
láska je věčná, ta nikdy neumírá
jak pak tedy můžu zapomenout, vždyť to nejde
není pravda, že co z očí i z mysli sejde
srdce se neptá jestli může, srdce cítí
mé srdce bez tebe nechce býti
jsi magnet, mé srdce kompas a střelka k tobě stále míří
každá vzpomínka na tebe všechny city v nitru víří
těžko říct co se vlastně stalo
já jen vím, že mě to za srdce vzalo
ten dotek tvých očí pronikl až do mého srdce a pohladil jej

Až na svém dně, vylovíš sítě poznání.
Až na svém dně, pocítíš rozmanitost vnímaní.
Až na svém dně, pochopíš podstatu strádání.
A až na svém dně, nalezneš touhu doznání.

Když podívám se tajně zpět,
tam kde býval hezčí svět,
vidím dívku něžnou,krásnou,
prosím světla,ať se zhasnou.
Pak si lehnu vedle ní,
políbím jí zlehka a
pocítím zachvění,
její krása je tak křehká.
Pohladím jí po těle,
tiše na ni hledím,
usměje se vesele,
zda se do hry připojí,
to bohužel nevím.
O kom teď ta dívka sní,
to je pro mne tajemství,
mě už asi nechce znát,
svou cestou se touží dát.
Ať mi jí můj anděl ohlídá a
ďáblík se její duši vyhýbá,
tak zní prosba má!2S

Srdce je smutné myšlenka bolí,člověk by nevěřil co vše ho skolí.Tak jen ležím a život proklínám,at´už vše skončí a ja nic nevnímam!